čtvrtek 23. března 2017

Moje první (vlastně druhá) workaway zkušenost

Jak už jsem psala v předešlých článcích, tak jsme s kamarádkou měli být přes Workaway první 2 týdny na Phuketu. Měly jsme uklízet v co-work centru ve vesnici půl hodiny od Patong beach. Dohoda byla taková, že budeme udržovat místo v čistotě. To znamená ranní úklid společných prostor a koupelny. Tato práce ve dvou měla trvat cca 1,5 hodiny a zbytek dne plus víkendy jsme měly mít volné. A za naší výpomoc dostaneme zdarma ubytování v pokoji pro 10 lidí a můžeme využívat společnou kuchyň na přípravu vlastních jídel.


Co je to workaway?

Workaway je webová stránka, kde se můžete registrovat za poplatek 15 euro na 2 roky. Po tom si vytvoříte profil a můžete začít hledat destinace, kde byste rádi pracovali výměnou za ubytování a jídlo. Většina míst nabízí zdarma ubytování a minimálně jedno jídlo denně za 5 hodin práce 5 dní v týdnů. Ale samozřejmě se nabídky mohou lišit, někde vám nezajistí jídlo vůbec, někde máte snídani-oběd-večeři a někde vám dokonce zaplatí pokud budete pracovat víc jak 5 hodin denně. Dále můžete získat další benefity jako výlety zdarma, půjčení skútrů zdarma nebo surfové lekce zdarma.
Dále taky musíte zjistit na jak dlouho jim budete k dispozici. Většina hostitelů preferuje někoho, kdo může zůstat alespoň měsíc, ale samozřejmě můžete najít i místa, kde stačí být 2 týdny. Na kratší dobu pobytu jsou hostitelé schopni přistoupit pokud hledají někoho asap.
Tímto způsobem můžete procestovat svět, zůstat v dané zemi několik týdnů až měsíců, naučit se nové dovednosti popřípadě uplatnit své nabrané dovednosti. Je tu neskutečně mnoho možností můžete jet pomáhat do surf hostelu do střední ameriky a nebo na Kanárské ostrovy. Můžete jet do Itálie vypomáhat v hostelu, hlídat někomu dítě a nebo pomoct někomu s opravou domu. Chystám se napsat článek, kde bych vybrala top 5-10 nabídek z Workaway.


Moje první zkušenost

Jak už víte měla jsem být na Pukhetu a vypomáhat v coworkcentru. Recenze měli celkem dobré a tak jsme se nemusely ničeho obávat. Přijely jsme kolem 8 večer pěkně utahaní a chtěly jsme vědět veškeré informace o tom co můžeme a nemůžeme dělat, kde budeme spát a kdy máme zažít pracovat. Majitelé nás pozvali k nim do obýváku a pořádně se nám nevěnovali, protože byli ve spěchu na koncert. A nechali nás tam sedět cca hodinu. Po troše naléhání, že jsme unavení a chceme si dát sprchu nám ukázali, kde budeme spát. Byl to pokoj s 10 postelemi, skoro všechny byly obsazené a byl tam celkem bordel. Dokonce tam byla rodina s dětmi, Takže žádné soukromí. Po té co nám ukázali pokoj, tak odešli na koncert s tím, že nám vše vysvětlí druhý den. Kámošce se tohle chování a podmínky vůbec nelíbily a oznámila mi, že tu rozhodně nebude a že buď můžu odejít s ní nebo ne. Po chvilce rozhodování jsem s ní souhlasila a ještě ten večer jsme odjely na druhý konec ostrova. Majitelům jsme napsaly zprávu, že se omlouváme, ale musely jsme odjet. Já vím, nebylo to od nás zrovna zdvořilé, ale nedalo se nic dělat.

Moje druhá zkušenost

Po pár dnech v Patong beach mě to přestalo bavit a chtěla jsem jet někam jinam. Jenže kamarádce se tam tak líbilo, že nechtěla jet nikam jinam a já se rozhodla najít něco na workaway, kde bych mohla zůstat cca 3 týdny, abych ušetřila za ubytování a jídlo. Zadala jsem do vyhledávače last minute nabídky a napsala jim. Nakonec se mi ozvali z hostelu na party ostrově Koh Phangan a z bungalow resortu v Krabi. Vybrala jsem si místo v Krabi, protože jsme už měly zabookovaný pobyt na Phi Phi a z Krabi to bylo jen 2 hodiny lodí,
Majitel mi napsal zprávu, jak se do resortu dostat a o pár dní později jsem už byla na cestě. Byl to malý resort s několika bungalovy k pronájmu a restaurací. Majitel byl němec a měl tam další 2 dobrovolníky. Jeden byl z Anglie a druhý z Německa, Hosté byli z celého světa, ale většina z nich pocházela z Německa nebo USA.
Měla jsem soukromý pokoj, veškeré jídlo zdarma a volno jsem si mohla domluvit s dalším dobrovolníkem. Jednou jsem měla volno 3 dny jindy půl dne nebo 2 dny. Podle toho jaké jsem měla plány. Upřímně musím říct, že to ani nebyla práce. Jen jsem musela být v okolí recepce, kdyby náhodou hosté něco potřebovali, popřípadě jsem dělala check in. Ale víc jsem si připadala jako host, který ví všechno a je tu zadarmo. Ve finále jsme tu strávila 20 dní a s těžkým srdcem odjížděla. Poznala jsem tu spoustu nových kamarádů, přečetla 3 knížky, učila se holandštinu, cvičila jógu a naučila se vařit místní jídlo a řídit skútr.










Takže pokud budete v Thajsku a budete chtít zažít stejnou zkušenost jako já, tak doporučuju Bananas bungalow resort v Krabi.

Zatím to vypadá, že moje další workaway zkušenost bude v létě na pár týdnů v Itálii.

sobota 18. března 2017

Výlet na Koh Phi Phi

Když jsme plánovali náš výlet do Thajska tak Koh Phi Phi bylo pro nás jasnou volbou a ještě před odjezdem kamarádka zabookovala 5 nocí na tomhle ostrově. Bohužel, plány se změnili a po tom co jsem slyšela od cestovatelů, které jsem tady potkala, tak řikali, že Koh Phi Phi je až moc přeceňované, plné turistů a taky, že je to tam jedna velká párty.


Původně se mi tam moc nechtělo, ale bylo to zaplacené přes airbnb a tak jsem se teda rozhodla, že tomu dám šanci a pojedu aspoň na 2 noci.
Ještě jsem se rozhodovala které 2 noci z našeho pobytu vyberu, ale nakonec jsem se rozhodla ze dne na den, že pojedu hned ten první den, protože 2 američanky z našeho resortu měli stejnou cestu a tak jsme si mohli rozdělit náklady na taxi. Potom jsem čekala, pár hodin v přístavu na kámošku, které už dopředu koupila lístky a v 13:30 jsme už seděli na velké lodi směr Koh Phi Phi. Cesta trvala cca 2 hodiny a pak náš hotel byl jen 10 min pěšky.


Zjistili jsme, že náš pokoj je přímo vedle známého beach baru Slinky. Hudba byla tak hlasitá, že jsme neměli šanci spát před 2:00 ráno. 
Hned po příjezdu jsme šli objevovat místní pláže a udělat pár hezkých fotek. Po centru je spousta cestovních agentur, které nabízí výlety na slavnou Maya Beach, kde byl natočen známý film Pláž (ten jsem do teď neviděla), se zastávkou na Monkey Beach a další ostrovy. 


Opicím se chci vyhnout, protože jsou agresivní, kradou věci a taky jsem nebyla nadšená být se stovkami turistů na jedné pláži, protože koh phi phi má spoustu dalších krásných pláží, za které nemusíme platit.
Druhý den jsme se vydali na pool party, kterou jsem si užili a potkali spoustu zajímavých lidí a sdíleli naše cestovní zážitky.


Koh Phi Phi je celkem malé a pokud nepropaříte celou noc, tak máte dost času vidět všechny zajímavá místa, která ostrov nabízí.
Pokud budu mít možnost se vrátit, tak příště si vyhledám ubytování daleko od nočního života.
Díky celému dni strávenému venku, jsem byla opět pěkně spálená a těšila jsem se zpátky do resortu, kde můžu odpočívat ve stínu.






úterý 7. března 2017

Thajské jídlo

Thajské jídlo. Věc na kterou jsem se hrozně těšila, ale taky jsem se toho bála, protože mě lidi varovali, že budu mít střevní potíže. Prvních pár dní bylo v pohodě, ale až 5. den jsem začala mít problémy. Nevím jestli to bylo tím, že jsem začala jíst víc street food - takové ty chuťovky na špejli ze stánku za pár korun a nebo tím, že to jídlo bylo pekelně ostré. Někdy jsem ani nevěděla, co to vlastně jím.



Největší "problém" jsem měla v restauracích, protože měli v nabídce spoustu jídla, různé druhy a různé kombinace. Taky jsem se naučila jednu věc. Pokud řeknete, že chcete ostré jídlo, tak při jezení, se budete potit jako prase, brečet, plivat oheň a možná z toho i omdlíte. Pokud řeknete, že jídlo NEchcete ostré, tak to bude pořád ostré, ale bude se to dát jíst.
Jednou jsem si u nás v resortu objednala sendvič s vejcem, neviděla jsem sebemenší důvod, proč by to mělo být ostré. Samozřejmě, že jsem to musela zapít aspoň půl litru mléka. Buď mě místní kuchařky nemají rády a nebo je to úplně normální. Dokonce majitel si ze mě dělá srandu při večeři a ptá se mě, jestli jsem připravená na ostrá jídla.



Na jídlo mámě stupnice ostrosti

 No spicy - není to ostré
Baby spicy - přijatelně ostré
Spicy - ostré, musím mít po ruce vodu nebo mléko
Very spicy - ostré jako prase, potím se, brečím, plivu oheň, voda ani mléko nepomáhá


Na ostré jídlo jsem si zvykla tak, že když to není ostré, tak tam stejně přisypu trošku čili koření. Více méně si místní kuchyni užívám a snažím se ochutnávat, co nejvíce jídel. Díky tomu, že tady pomáhám můžu veškerá jídla z menu ochutnat zadarmo! Takže si nemůžu stěžovat, jediný problém je v tom, že tu dávají opravdu velké porce, které nejsem schopná sníst.



Jako personál mám přístup do kuchyně. Když mi to majitel řekl, byla jsem nadšená, že si můžu uvařit něco svého, něco evropského. Bohužel v kuchyni je vedro jak prase, nevím kde co je a ve finále jsem tak líná, že si udělám jen volské oko s toustem:D

Účastnit se kuchařského kurzu bylo na mém bucket listu a tak jsem vyhledala školy v okolí, porovnala ceny, zjistila menu, čas konání, zaplatila, potvrdila rezervaci a zítra odjíždím na kurz, abych se naučila 7 thajských jídel. Tak jsem zvědavá, jak to dopadne a popřípadě napíšu o tom článek.

neděle 5. března 2017

Poprvé v Thajsku

Před rokem a půl jsem si krátila čas v knihkupectví a narazila na knížku Travel Bible, hned ji koupila, za pár dní přečetla, o 6 měsíců později jsem spontánně koupila letenky do Thajska a o dalších 7 měsíců později jsem seděla v letadle na cestě za mým největším cestovním dobrodružstvím.


Právě sedím na terase v Banana bungalow resortu v Krabi a užívám si místní atmosféru.jídlo a nádherné počasí. V Thajsku jsem už 9 dní, ale ta pravá dovolená a klídek je až teď. Protože začátek nedopadl úplně podle mých (našich) představ. 
Před několika měsíci jsem se domluvila s kamarádkou, která je digitální nomád, že spolu procestujeme Thajsko a takhle to mělo vypadat.

Původní plán: Příjezd do Bangkoku, strávit první noc v hotelu a druhý den letět směr Phuket, kde budeme na workaway 2 týdny, s víkendovými výlety na Patong beach, potom 5 dní na Phi Phi a pak se přesunout na Koh Lanta a tak nějak volně procestovat jih s výletem do Malajsie kvůli vízům. A pak pokračovat na sever do Bangkoku a domů.



"Krutá" realita: Když jsme se ubytovaly na hotelu, tak jsme zjistily, že jsem omylem zabookovala letenky na Phuket z jiného letiště něž z toho hlavního. Naštěstí, zas takový průser to nebyl, protože taxi je v Bangkoku levné a druhé letiště bylo vzdáleno jen hodinou jízdy. Po příletu na Phuket jsme půl hodiny hledaly taxi, které by nás nechtělo podělat. Úspěšně jsme ho našly a ten nás zavezl do co-work centra, kde jsme jim měly pomáhat s úklidem pár hodin denně výměnou za ubytování zdarma. Na internetu tato nabídka zněla super i feedbacky měli dobré, ale reality byla jiná. po příjezdu nás majitelé celkem ignorovali, protože se chystali na koncert, jen nám ukázali, kde budeme spát s tím, že zbytek nám vysvětlí další den. Ubytování bylo celkem nic moc, spíš nic než moc. Byl to pokoj s 8 postelemi, kde byli další lidé a jedna rodina a byl tam celkem bordel. I ta atmosféra se nám nelíbila. Já bych to možná přežila na ty 2 týdny, ale kámoška v žádným případě a chtěla ještě ten večer odjet, dokud jsou majitelé pryč. Dala mi na výběr, buď pojedu s ní a nebo tam zůstanu sama a pak se zase sejdeme, ale technicky mi na výběr nedala a tak jsem jela s ní. Protože to co-work centrum bylo uprostřed ničeho a sama bych se tam ukousala nudou. 
Ten večer jsme odjely na Patong Beach (takový Las Vegas Thajska), kde jsme měly zůstat 2 noci a pak se rozhodnout. Ještě tu noc jsme šly vyzkoušet noční život a fakt si ho užily, potkaly pár známých ze Sunny Beach a udělaly si pár nových kamarádů mezi promotéry. Druhý den jsme opět vyrazily do ulic a mě nabídli práci ve švédským baru jako Promotér (rozuměj pařit zadarmo a dostávat za to zaplaceno) Znělo to super hlavně pro kámošku, protože ta tam chtěla zůstat celých 5 týdnů.
Taky jsme během těch pár dní zjistily jednu důležitou věc. Já jsem cestovatel a ona turista. Já jsem přijela s 9kg batohem a ona s 25 kilovým kufrem.

Patong beach sám osobě je snad nejdražší místo z Thajska, ale pořád trochu levnější jak Česká republika. Všude samí rusové, švédové, promotéři, kteří nabízeli ping pong show, otravní taxikáři, přeplněné pláže a špinavé moře. Tohle nebyla moje představa Thajska a tak jsem opět navštívila workaway stránku a hledala plán B. Našla jsem party hostel na Koh Phagan a nebo bungalow resort v Krabi. Prvně jsem chtěla jet na Koh Phagan, ale zjistila jsem, že Krabi je blíž a taky měli pro mě zajímavější nabídku a z tama můžu jet na pár dni na Phi Phi, jak zněl původní plán.
Vůbec jsem se nebála její reakce, protože ona byla první, kdo chtěl jet z prvního woraway pryč a taky mi řekla, že do Malajsie  jet nechtěla. A tak jsem ji prostě oznámila, že jedu do Krabi, a že může jet se mnou ne. Nejdřív řekla, že jo, ale potom, co si její rodiče vygooglili, místo, kde jsme měly být, tak změnila názor, že je to tam špinavé a nudné, a že tam jezdí divní lidi. 

1) Její rodiče v Thajsku nikdy nebyli
2) Na workaway a celkově na bookingu měli pozitivní recenze
3) Nic horšího než Patong být nemůže 

A tak jsem to riskla a sama se vydala do Krabi. Jela jsem předraženým taxíkem, speedboat a longtail lodí. Už je to cestování o sobě, byl samotný zážitek. O pár hodin později jsem dorazila do malého kousku ráje. A jsem nadšená, je pravda, že tu není noční život a podle toho, co jsem slyšela je tu pár hadů, ale to přežiju. 
Jsou tu se mnou další 2 dobrovolníci. Jeden je z Anglie a druhý z Německa a střídáme se po 6 hodinových směnách. Naší prací je být na recepci a dávat hostům informace o resortu a aktivitách. Realita je taková, že se vlastně flákáme kolem recepce, kecáme, čteme, děláme práci na Pc, hrajeme si se psy, pozorujeme opice (ano jsou tu volně žijící opičky) a prostě užíváme si relax a chill. Za tuto práci máme ubytování, jídlo a výlety zadarmo!! No neber to! Jediné čeho lituju, je že jsem sem nejela už dřív a trápila se na Phuketu.